Dnes jsem se byl podívat na univerzitní zápas v americkém fotbale mezi Polytechnikou a McGillem. Musím říct, že to byl vskutku nevšední, ale bohužel také velmi nudný zážitek. Abych řekl pravdu, pravidla moc neznám, znám jen pár základních – vím co je touchdown, vím jak se skóruje apod. Ale při té hře, kterou jsem viděl, člověk stejně pravidla znát ani nemusel.

Hra je rozdělena na čtvrtiny a každá čtvrtina trvá 15 minut herního času. Jenže… Herní čas není reálný čas. Hra ve skutečnosti vypadá tak, že hráči rozehrajou, hraje se tak 10-20 sekund, pak buď někdo fauluje, nebo se stane nějaká jiná událost, která vyvolá pískot rozhodčího. Po zapískání rozhodčího následuje vystoupení roztleskávaček, které trvá většinou kolem 1-2 minut, občas bývá i delší. Člověk sleduje roztleskávačky, pak se najednou znenadání začne zase hrát – ovšem jen těch pár sekund, a pak následují zase roztleskávačky. Celkově to působí mnohem více jako vystoupení roztleskávaček než nějaký zápas. Jedna čtvrtina hry zabere cca 45 minut reálného času.

Vydržel jsem sledovat dvě takovéto čtvrtiny a za celou dobu se toho co se týče hry moc neudálo. Čekal jsme hodně akce, spoustu touchdownů apod. A celkově jsem očekával mnohem větší dynamiku hry. Bohužel opak byl pravdou. Většinu času z té patnáctiminutovky se hraje na jedné polovině hřiště a to ještě většinou pouze v rozmezí pár metrů. Hraje se doslova tak, že hráči popojdou pár metrů popojdou-li vůbec, pískot, rozehrávka a znovu. A takhle to šmolí až dokud někdo neskóruje, což se moc často nestává. Touchdown je ještě vzácnejší. Ovšem když se domácím podaří skórovat touchdown, to je potom událost. Ozvou se famfáry, ze dvou opačkných rohů hřiště vyběhnou vlajkonosiči, ktěří běží proti sobě skrz celé hřiště. Celý stadion (tedy ta část která fandí týmu co skóroval) se raduje a vydává různé zvuky například pomocí balónků, kterými se mlátí o sebe, nebo vuvuzel či jiných hlučných nástrojů. Za dobu co jsem tam byl dala Polytechnika celkem 3 touchdowny a McGill jeden.

Po dvou čtvrtinách následuje 20 minutová přestávka. To už mi došla trpělivost a odešel jsem. Jednak se venku poměrně ochladilo a hlavně mě ta hra vůbec nebavila. Když jsem dorazil domů, potkal jsem své francouzské spolubydlící, kteří se také byli podívat na zápase. Ptali se mě, jak se mi to líbilo, a když sem jim řekl, že to vůbec nechápu a že mě to nebavilo, tak mi řekli, že oni sami to vzdali po pár minutách 🙂