Dnes jsme s kolegy na obědě řešili vzdělávací systém ve světě a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Řešili jsme převážně univerzitní vzdělání, nižší stupně jsme moc nerozebírali.

Kanada a USA

Většina místních si vystačí převážně se středoškolským vzděláním a když jdou studovat na univerzitu, tak končí po bakaláři. Je to zvláštní, ale s magisterským vzděláním jste pro firmy prý až příliš kvalifikovaní a paradoxně tak máte horší vyhlídky na pracovním trhu. Někteří prý dokonce záměrně neuvádějí magisterské vzdělání, aby snáze sehnali práci. Magistra tu z místních tedy nedělá téměř nikdo. Řekl bych že tak 90% studentů z magisterského programu tvoří zahraniční studenti.

Velká část těchto zahraničních studentů se chce přestěhovat do Kanady a nebo USA, sehnat si tu práci a žít tady. Studují tu převážně proto, že tady v Kanadě a v USA firmy neuznávají jiné vzdělání, než místní. Pokud již někdo má magisterské vzdělání ze své země, studuje tady PhD. a nebo znovu místního magistra. Někteří dokonce začnou studovat PhD. a po nějaké době si to změní na magistra, protože je to vyjde levněji a stihnout tak dostudovat dříve.

Vzdělávání v Indii

Na oběd s námi šla i kolegyně Mina z Indie a tak jsme toho využili a zeptali jsme se jí, jak je možné, že IT průmysl je v Indii na tak vysoké úrovni. Velice mě překvapilo jak komplexní vzdělávací systém v Indii mají. A také je zajímavé, jak obrovský důraz kladou na matematiku. Prý nesmí na žádné úrovni školství používat kalkulačku, vše musí počítat z hlavy!

Také mají školy rozdělené do mnohem více úrovní než my. Nepamatuji si přesně na kolik, ale tuším že jich bylo asi 5. A prakticky na všech úrovních je povinná matematika. Dokonce i lidé, kteří studují obory nesouvisející s matematikou, studují i matematiku. Miny bratr studoval matematiku a biologii. Ale když chcete studovat literaturu či historii, tak vám prý další matematiku odpustí 🙂

Matematika je v Indii na takové úrovni, že se prý učí integrály a derivace zhruba tak ve 12 letech. Ve 12 letech! To je látka, která se u nás bere na lepších průmyslovkách ve 3. nebo 4. ročníku, na horších se nebere vůbec! Podobná situace je i u gymnázií, i když tam by měla převažovat ta gymnázia, která tuto látku proberou. Ale probírají se tam jen naprosté základy, podrobněji se limita, derivace a integrály berou až na vysoké škole. Tedy na technicky zaměřené vysoké škole.

V Indii vláda také velice aktivně podporuje IT. Dívky dostávají od vlády zdarma notebook (prý Lenovo) a kolo po dosažení určité úrovně vzdělání. Chlapci samozřejmě nejsou diskriminováni a dostanou notebook a kolo taky, ale musí si počkat o dvě úrovně výš 🙂 Vláda takto podporuje vzdělávání dívek, které v minulosti v Indii nemělo příliš velkou tradici.

Právě jsem se vrátil ze zápasu NHL Montreal Canadiens vs. New Jersey Devils. NHL fakt stojí za to. Zážitku sledovat zápas živě se nic nevyrovná. Televizní přenosy jsou opravdu jen slabý odvar oproti atmosféře na stadionu.

Sice se jednalo o předsezónní zápas a seděl jsem téměř na stropě stadionu, ale bavilo mě to. A víte co? Myslím, že z těch horních míst máte daleko lepší přehled o hře, než mají fajnšmekři, kteří sedí téměř za plexisklem 🙂 Sice asi vidí hráčům téměř do tváře, ale myslím, že rozhodně nemají přehled nad celým kluzištěm.

Zápas měl velkolepý začátek. Nejprve samozřejmě představili hráče a pak následovala americká a kanadská hymna. Nakonec se celý stadion ponořil do tmy, načež se objevili dva mladí bruslaři následováni reflektory, kteří s vlajkami Montreal Canadiens objeli stadion. No a pak už se samozřejmě začalo hrát.

Osobně jsem od hry očekával o něco větší tempo, ale i tak jsme byli svědky několika zajímavých momentů. Došlo i na bitku 🙂 Každý moment zápasu má svou specifickou atmosféru, myslím, že bitka měla jednu z nejživějších. Když dostal ránu domácí hráč, lidi bučeli, pískali apod. A naopak když ránu dal, zavál jásot a veselí. Skoro jako když padne gól 🙂 Když se brankáři povedl nějaký pěkný zákrok, nebo nějaký hráč dobře zpracoval puk, celý stadion začal tleskat. Naopak, když se někomu totálně nepodařila přihrávka, ovládla stadion zaražená atmosféra. A když domácí dostali gól, tak všichni bučeli. Moc se mi líbilo, jak se měnil vzhled kostky, když hráli domácí přesilovku nebo naopak v oslabení. Na obrazovce se objevil nápis DEFENSE nebo POWER PLAY doprovázený dobře zvoleným hudebním podkladem.

Hudební doprovod celkově byl velice dobrý. Mohli jsme si poslechnout spoustu známých hitů různých žánrů. Z písní co jsem poznal zazněly například Tuty frutty, Gangam style, Ring of fire a výborná rocková (nebo spíš metalová) pecka We are not gonna take it anymore od Twisted Sisters. Ale zdaleka nejlépe působily k hokeji již tradičně patřící varhany. Bez nich bych si takový zápas nedokázal představit.

O přestávkách se v době, kdy rolba upravovala led, se na ledě objevili dvě malá vozítka, ze kterých pořadatelé vystřelovali mezi diváky nástrojem velice připomínající miniaturní bazuku (nekecám, fakt to tak vypadalo! 🙂 ) trička. Tady si přišli na chuť nejvíce fanoušci v předních řadách, protože moc vysoko nedostřelí. Samozřejmě nemohla chybět ani KISS-CAM a podobné kravinky 🙂

A teď už zpátky k zápasu. Moc jsem se těšil, že uvidím Jágra a Plekance v akci. Jágr se na ledě bohužel neukázal 🙁 Ale alespoň Plekanec hrál a byl poměrně aktivní. Tedy hlavně na buly. Bodově se ale neprosadil. Celkem jsme byli svědky pěti gólů, z čehož čtyři padly ve druhé třetině. A zrovna v té jsem měl nejlepší výhled na branku soupeře, takže jsem měl o gólech krásný přehled. Zápas byl poměrně vyrovnaný, nakonec zvítězili domácí Montreal Canadiens 3:2.

P.S: Věděli jste, že NHL se ve francouzštině píše LNH? 🙂 Já když to viděl poprvé, tak jsem si myslel, že se jim tam nějak rozsypaly písmenka 😀