Boston byl mou první destinací v USA. Velice jsem se na něj těšil a moc se mi líbil. Byl jsem překvapený, jak čisté a klidné město to je. Původně jsem si představoval typický ruch velkoměsta, ale opak byl pravdou. Sice jsem byl v Bostonu o víkendu, kdy je pravděpodobně klidnější než ve všední dny, ale i tak mě to velice překvapilo.
Lidé v Bostonu jsou velice přátelští a milí. Boston na mě udělal velice dobrý dojem a myslím, že byl perfektní volbou jako první město, které jsem v USA navštívil.
Boston – pěší město Ameriky
Boston je označován jako pěší město Ameriky (Boston, the walking city of United States). A musím říct, že právem. Většina důležitých míst je soustředěna v centru a nachází se poměrně blízko sebe. Ačkoliv jsem měl na Boston pouhé 2 dny, prošel jsem téměř všechna nejdůležitější místa. Za ty 2 dny jsem nachodil spoustu kilometrů (odhadoval bych to na něco mezi 20-30) a to navíc ještě v nových zimních botách, které jsem si pořídil v Montrealu.
Nebyl to zrovna dobrý nápad, vyrazit na tak velkou pěší túru v nových botách, ale alespoň si je pořádně prošlápnu. A otoky a puchýře na nohách už ani tolik nebolí 🙂
Hostel International
Bydlel jsme v hostelu Boston Hostel International, který se nachází ve čtvrti Theater district, části Chinatown. Je to velice dobrá lokace pro hostel, protože je poblíž veškerých
důležitých míst. A můžete se pěšky dostat vskutku kamkoliv. Personál byl milý, pokoje a sprchy čisté. Snídaně výborná a cena poměrně slušná. Co víc si přát 🙂
Tuto síť hostelu využívají převážně studenti zhruba tak mého věku, a tak bylo poměrně snadné navázat řeč a trochu si popovídat u snídaně. Potkal jsem několik amerických slečen, ale bohužel byly příliš líné vyrazit do města a zajímaly se více o nákupy. Na druhou stranu byly alespoň milé a pěkně jsme si popovídali. Nakonec jsem se v sobotu přidal k Doucovi, který se chystal na bleší trh a na Tea party. Prošli jsme společně skoro celé centrum a pak jsme zašli do vietnamské restaurace. Douc už to v Bostonu trochu znal, a tak jsme se orientovali díky jeho znalostem města a také občas pomocí mapy.
Druhý den jsem na oplátku nabídl Carlosovi z Chile, jesti se ke mě nechce připojit na prohlídku města. Společně jsme zašli na Trolley tour a udělal jsme okruh s výkladem skrz celé město. Pak jsme si pěšky prošli ta nejzajímavější místa.
Historické památky v Bostonu
Boston je jedno z nejvýznamnějších měst americké historie, a tak se v něm nachází mnoho historických památek. Já jsem navštívil tyto: Tea party, Massacre site, Quincy market, Freedom trail, USS Constitution, City Hall, Old City Hall, Temple of Trinity a mnohé další. Na seznamu míst, které jsem chtěl navštívit, zůstala nezaškrtnutá pouze jediná položka – MIT. Na MIT jsem se bohužel nedostal, protože v neděli odpoledne, když jsme prošli ostatní místa ze seznamu, venku hustě pršelo a začínalo se pomalu stmívat. A tak jsme místo toho vyrazili opět do Quincy marketu a udělali nějaké ty vánoční nákupy.
Boston Beans v Cheers
Od kanadsko-indického kamaráda Matthewa jsem dostal několik doporučení na místa, která v Bostonu navštívit, a na místní speciality, které si nesmím nechat ujít. Jednou z těch specialit byly bostonské fazole. Jedná se prý o velice proslulý pokrm velice typický pro Boston. Ovšem sehnat tyto fazole není snadné.
Při našich toulkách po Bostonu jsme dorazili do Quincy marketu, kde byla spousta stánků s jídlem. Většinou různé hamburgery, nudle, pizzy a podobné pokrmy typické pro fastfoody. Napadlo nás, že by také mohli mít ony bostonské fazole. Když jsem se zeptal jednoho z prodavačů, nejdříve neměl ponětí, o jakých fazolích to vlastně mluvím. A když jsem mu vysvětlil, že sháníme typické bostonské fazole, hned ho to trklo a poslal nás o pár stánků dál. Ale ani tam jsme neuspěli, žádné fazole tam neměli. Zkoušeli jsme tedy znovu prozkoumat okolní stánky, a když jsme neuspěli, zeptali jsme se znovu, tentokrát u cukrářského stánku. Tam nám vysvětlili, že bostonské fazole nejsou jídlo, jak jsme si mysleli, ale cukrovinka! Bostonské fazole jsou pražené arašídy!
A tak jsme se vydali hledat sladké bostonské fazole. To se nám poměrně brzy podařilo, a tak jsme spokojeně koupili několik balíčků a šli jsme dál do města. Večer mi to nedalo a napsal jsem Matthewovi, jaké trable jsme měli se sháněním bostonských fazolí a že mi neřekl, že je to cukrovinka. Matthew byl překvapený a vysvětlil mi, že to opravdu není cukrovinka, ale jídlo! A také mi doporučil místo, kam na tento pokrm zajít.
To místo se jmenuje Cheers a jedná se o velice proslulý bar, ve kterém se odehrával děj stejnojmenného televizního seriálu. Naštěstí pro nás se nachází nedaleko hostelu, ve kterém jsme bydleli. Je to odhadem 10 minut velice pomalé pěší chůze 🙂 V hostelu panovala velice přátelská atmosféra a většina hostů byli studenti zhruba tak mého věku. A tak jsme se s několika z nich dali do řeči. Potkali jsme Australana, Brita, Brazilce a Portugalce. Domlouvali jsme se, že společně zajdeme někam na jídlo. Zpočátku to vypadalo dobře, že se shodneme a vyrazíme do Cheers na fazole. Ovšem když jsem ukázal Rodrigovi z Brazílie, kde se nachází Cheers, začal naříkat, jak je venku strašná zima a jak je to daleko. Zima?! Daleko?! Ten člověk netušil, o čem mluví, venku bylo teplo, cca 5 stupňů Celsia. Jasně, pro Brazilce je to asi zima, ale vzhledem k tomu, že předchozí den byla venku skutečně zima a mrzlo (mohlo být odhadem -3 stupně),
tak tohle bylo ve srovnání teplo. A to místo bylo cca 1km ani ne. A tak jsme nakonec vyrazili pouze s mám kamarádem Carlosem z Chile, který se mnou prošel prakticky celý Boston. A to pěšky 🙂 Pro něj nebylo nic daleko.
A tak když se nás někdo z Bostonu zeptá, zda jsme navštívili Cheers, můžeme hrdě říct, ANO, navštívili jsme Cheers a měli jsme tam bostonské fazole. Nechci nikoho kritizovat, ale představa, že bych musel říct něco jako „Ne, byl jsem líný a zdálo se mi to moc daleko“ mi připadá poněkud smutná (obzvlášť když to skutečně nebylo daleko).
Bar Cheers byl posledním místem, které jsem v Bostonu navštívil, a byl tedy takovou pomyslnou třešničkou na dortu. Teď už se těším na nejslavnější město Ameriky – proslulý New York City!