Dnes jsem se byl podívat na univerzitní zápas v americkém fotbale mezi Polytechnikou a McGillem. Musím říct, že to byl vskutku nevšední, ale bohužel také velmi nudný zážitek. Abych řekl pravdu, pravidla moc neznám, znám jen pár základních – vím co je touchdown, vím jak se skóruje apod. Ale při té hře, kterou jsem viděl, člověk stejně pravidla znát ani nemusel.

Hra je rozdělena na čtvrtiny a každá čtvrtina trvá 15 minut herního času. Jenže… Herní čas není reálný čas. Hra ve skutečnosti vypadá tak, že hráči rozehrajou, hraje se tak 10-20 sekund, pak buď někdo fauluje, nebo se stane nějaká jiná událost, která vyvolá pískot rozhodčího. Po zapískání rozhodčího následuje vystoupení roztleskávaček, které trvá většinou kolem 1-2 minut, občas bývá i delší. Člověk sleduje roztleskávačky, pak se najednou znenadání začne zase hrát – ovšem jen těch pár sekund, a pak následují zase roztleskávačky. Celkově to působí mnohem více jako vystoupení roztleskávaček než nějaký zápas. Jedna čtvrtina hry zabere cca 45 minut reálného času.

Vydržel jsem sledovat dvě takovéto čtvrtiny a za celou dobu se toho co se týče hry moc neudálo. Čekal jsme hodně akce, spoustu touchdownů apod. A celkově jsem očekával mnohem větší dynamiku hry. Bohužel opak byl pravdou. Většinu času z té patnáctiminutovky se hraje na jedné polovině hřiště a to ještě většinou pouze v rozmezí pár metrů. Hraje se doslova tak, že hráči popojdou pár metrů popojdou-li vůbec, pískot, rozehrávka a znovu. A takhle to šmolí až dokud někdo neskóruje, což se moc často nestává. Touchdown je ještě vzácnejší. Ovšem když se domácím podaří skórovat touchdown, to je potom událost. Ozvou se famfáry, ze dvou opačkných rohů hřiště vyběhnou vlajkonosiči, ktěří běží proti sobě skrz celé hřiště. Celý stadion (tedy ta část která fandí týmu co skóroval) se raduje a vydává různé zvuky například pomocí balónků, kterými se mlátí o sebe, nebo vuvuzel či jiných hlučných nástrojů. Za dobu co jsem tam byl dala Polytechnika celkem 3 touchdowny a McGill jeden.

Po dvou čtvrtinách následuje 20 minutová přestávka. To už mi došla trpělivost a odešel jsem. Jednak se venku poměrně ochladilo a hlavně mě ta hra vůbec nebavila. Když jsem dorazil domů, potkal jsem své francouzské spolubydlící, kteří se také byli podívat na zápase. Ptali se mě, jak se mi to líbilo, a když sem jim řekl, že to vůbec nechápu a že mě to nebavilo, tak mi řekli, že oni sami to vzdali po pár minutách 🙂

Právě končí můj první den v Montrealu. Byl to den vskutku dlouhý a plný kulturních šoků a neobvyklých zážitků. Vezmu to pěkně popořadě od rána až do večera 🙂

Ráno

Ráno po probuzení jsem vyrazil na metro. Metro a obecně MHD v Montrealu se v mnohém liší oproti Pražské MHD. O tom se dále rozepíšu v samostatném článku. Metrem jsem dorazil až do stanice Villa-Maria kde jsem se sešel s Českou kamarádkou Kamilou, která letos bude taky studovat v Montrealu. Nechal jsem si u ní kufry a vyrazili jsme na jídlo a obhlédnout mé budoucí ubytování.

Hledání bytu

Hledání bytu, kde budu následující téměř 4 měsíce bydlet, bylo poměrně dobrodružné. Majitelka mi bohužel nedala přesnou adresu a tak jsem měl „pouze“ název ulice a odkaz na Google maps. Google tady neukazoval číslo popisné a tak jsem musel jít na blind. Zkusil jsem zazvonit na několik vchodů u domu o kterém jsem si myslel, že je to ten správný. Z jednoho vchodu vyšla paní, která mě poslala o vchod vedle. Tam jsem ovšem neuspěl, nikdo nebyl doma. A tak jsem si řekl, že zkusím majitelku znovu kontaktovat a stavím se za ní později odpoledne.

Oběd v místní „Menze“

Jelikož nám poměrně vyhládlo, tak jsme se rozhodli zajít do místní školní jídelny. Jídelna se nachází přímo v budově Polytechniky, která mi velice připomínala novou budovu ČVUT. Člověk by až skoro řekl, že jí navrhoval stejný architekt 🙂

Místní menza není jeden podnik jako u nás, ale je rozdělená do několika částí se specifickou kuchyní. Je tam například nějaká obecná jídelna, grylovaná jídla a Italská kuchyně. Bohužel jsme přišli příliš brzy a tak byla Italská kuchyně ještě zavřená, a tak jsme se rozhodli zkusit něco v obecné části.

Při pohledu na francouzský jídelníček mi bylo jasné, že tady se toho moc nedozvím, a tak jsem si jídlo vybral podle toho, jak to vypadalo. Dal jsem si masové kuličky (aneb IKEA klasika) a k tomu jako přílohu vařenou zeleninu. Trochu zvláštní příloha k takovémuto pokrmu, ale z možností jako je salát s mušlemi, prapodivně vypadající cosi připomínající kuskus se mi zelenina zdála jako nejlepší varianta. Velké překvapení pro mě bylo, když mi paní podávala talíř s připraveným jídlem. Jednak mě překvapilo, že používají polystyrenové talíře a plastový příbor, ale to nebylo to nejhorší… Můj oběd vypadal, jako že by ho už někdo snědl! Kdo nadává na malé porce v menzách ČVUT ještě nezažil toto.

Řekl jsem si, že bych ten drobný předkrm, zde nazývaný hlavním chodem, rád něčím zapil. A tak jsem se porozhlédl po okolí a uviděl chlaďáky plné různách nápojů, automaty na kolu, džus apod. Ale něco mi tam pořád chybělo… Ceny. Byly to ceny. Zeptal jsem se paní pokladní, kde mohu zjistit ceny. Odpověděla mi, že tam ceny nejsou (což jsem si již dávno všiml!) a že ani nejsou nikde napsané. Pak jen dodala: když chceš vědět kolik to stojí, kup si to a uvidíš! Museli jsme vypadat opravdu překvapeně a zmateně, tak nám ještě poradila, že když si vezmeme hlavní jídlo, zákusek, salát a malé pití, tak to bude stát kolem 6.5$. Na salát jsem chuť neměl a tak jsem si vzal ještě poměrně velký muffin a vydal jsem se k pokladně. Tam mě čekalo nepříjemné překvapení – za jídlo jsem zaplatil nějakých 7.85$. Divil jsem se, proč to není kolem těch 6.5$ nebo méně, když jsem neměl salát, ale pak jsem si všiml, že cena vychází na 6.4$ bez DPH. Tady v Montrealu udávají některé ceny bez DPH.

Ještě před odjezdem do Kanady je nutné zařídit několik důležitých věcí o kterých bych vám rád pověděl v tomto článku.

Vízum a pracovní povolení

Do Kanady potřebujete vízum a studijní povolení. Do Quebecu je ještě nutné mít CAQ – tedy povolení přímo pro provincii Quebec (bez něj vám nevydají vízum). Pokud jedete na stáž, potřebujete Kanadské pracovní povolení, ale již není vyžadováno CAQ.

Získání víza je poměrně snadné. Nejprve si musíte stáhnout formulář s žádostí o pracovní/studijní povolení do Kanady a formulář s rodinnými údaji. Tyto formuláře vyplníte a vytisknete. Pak je potřeba zaplatit manipulační poplatek 110€, který je nutné uhradit osobně na pobočce ČSOB. Dále potřebujete fotografii, zvací dopis z univerzity, výpis z účtu a v případě pracovního povolení také výpis z trestního rejstříku. Všechny tyto dokumenty spolu s potvrzením o zaplacení zanesete na Kanadský konzulát a tam vám vystaví vízum a potřebné povolení. Profesor z univerzity mě varoval, že vystavení víza a pracovního povolení může trvat klidně až 5 měsíců. Naštěstí se to nepotvrdilo a zvládli to mnohem rychleji. Pas s potvrzeným vízem a pracovním povolením jsem si vyzvedával již po cca 3 týdnech.

Letenka

Dnes již není problém poměrně snadno sehnat letenku – stačí vám k tomu pouze internetové připojení. Na internetu najdete spoustu stránek kde se dají zabookovat letenky, namátkově například http://www.edreams.com, http://www.skyscanner.com apod. Já jsem letenku kupoval z eDreams. Cena zpáteční letenky z Prahy do Montrealu se základním pojištěním zavazadel a zpoždění letu byla cca 875€. Letenka do Montrealu je téměř vždy se 2 mezipřistáními. Já mám mezipřistání v Londýně a v New Yorku. Doba čekání na letištích je do 2 hodin. Celková doba letu tam je kolem 15 hodin. Zpáteční let vychází o něco lépe – většinou se obejde s jedním mezipřistáním v Londýně. Doba letu zpět je 12 hodin (dají se sehnat i ještě lepší lety, já mám při zpáteční cestě čekání 3 hodiny na letišti v Londýně).

Cestovní pojištění

Další naprosto nezbytnou věcí je cestovní pojištění. Navštívil jsem několik pojišťoven, pročetl spoustu srovnání a článků o jednotlivých pojišťovnách a jejich nabídkách a nakonec jsem si vybral pojištění Alive od pojišťovny UNIQA. Toto pojištění je nabízeno pouze majitelům ISIC karty. Nabízí poměrně velké plnění zdravotní péče (až do 4 000 000 Kč) a je platné po dobu jednoho roku. Cena je krásných 3 150 Kč. Pokud jedete na kratší dobu, dají se sehnat i ještě výhodnější pojistky. Do 45 dnů vychází pojištění Alive na pár stovek, případně do 90 dnů nabízí většina pojišťoven zvýhodněný tarif.